Dražba a veřejnost veřejné dražby

Publikováno 28. led 2010

Zákon o veřejných dražbách (č. 26/2000 Sb. v platném znění) v § 2 odst. a) uvádí, že dražba je veřejné jednání, jehož účelem je přechod vlastnického nebo jiného práva k předmětu dražby.

Původní ustálený názor doktríny týkající se dražeb byl, že dražba je veřejnou proto, že je prováděna za účasti a vedené „veřejných úřadů“. Historicky první úprava dražeb je v dekretu dvorské kanceláře  č. 656/1786 Sb. zemského soudu (později několikrát upravovaného), kde dražba věcí movitých spadala do samostatné působnosti obcí.

V právním řádu první republiky bylo dovoleno, aby dražba byla prováděna  pouze politickými úřady (obdoba nyní okresních úřadů), obcemi a soudy. Výjimka byla  povolena pouze v několika oblastech jako je starožitnictví apod. I zde se dodržovala doktrína, aby dražba byla provedena orgány veřejné moci (veřejných úřadů).

V období socialismu se této koncepce držel zákon o dražbách mimo exekuci (č. 174/1956 Sb.) který dovoloval, aby dražba byla prováděna pouze obcemi, tj. opět orgány veřejné moci.

Novela zák. č. 174/1956 Sb. z roku 1991 vypustila exkluzivitu orgánů veřejné moci a živnostenským zákonem č. 455/1991 převedla provádění dražeb do kategorie živností. Při tom v § 1 tohoto zákona prolomila historickou doktrínu tím, že se stále držela termínu „veřejná dražba“.

Tímto a dalším vývojem (zákon 26/2000 Sb.) došlo k chápání, že veřejná dražba je dražba, kde je přítomná veřejnost,